neděle 16. dubna 2017

A jsem v tom!

Budu máma!


S manželem jsme se bavili o miminku již před svatbou. Ale jako typická ženská jsem trvala na tom, že před svatbou ne, ať jsem hezká a štíhlá do šatů😃. Znáte to, že. Dohodli jsme se s manželem, že tedy po svatbě. Jenže manžel to vzal doslova😊.
Svatbu jsme měli 30.4.2016 a pamatuji si, že 1.5.2016 jsme jeli autem po dálnici a já si zrovna chtěla vzít jednu z posledních tabletek. V tom mi manžel řekl, zda bych mu mohla ukázat platečko antikoncepce. Jistě, proč by ne. Když v tom vzal platečko antikoncepce a vyhodil na dálnici z okna se slovy, říkala jsi po svatbě, ne?😄 V tom jsme chytli oba záchvat smíchu. Takové šílené věci jsou u nás občas normální.
Antikoncepci jsem brala 10 let, takže jsem tomu dávala tak půl roku-rok, než se tělo ,,očistí" a já otěhotním. Nebyla jsem žádná z těch budoucích maminek, co si netrpělivě dělají ovulační testy a čekají s napětím na každou menstruaci. Jediný co, tak jsem si spočítala, kdy mám plodné dny, ale tím to u mě skončilo.
Pamatuji si den, kdy jsme jeli s manželem v autě k mojí sestře a mně se udělalo hrozně špatně od žaludku. Hm, asi jsem něco špatného snědla, vysvětlovala jsem si sama pro sebe. U ségry jsme byli celý víkend a já měla hrozně ,,žrací". Dělali si ze mě se švagrem srandu, že jsem těhotná. Haha, vtipálci. Jenže nejhorší bylo, že mi začalo být nějak častěji špatně od žaludku, hlavně v autě. Nedalo mi to a koupila jsem si těhotenský test, kde byly 3 ks testovacích papírků. Udělala jsem si první, pár dní před MS a nic. Nepřekvapilo mě to, vždyť přece nemůžu být tak rychle těhotná. Manžel z toho byl trošku zklamaný. Jenže nevolnosti neustupovaly a v den očekávané MS jsem to nedostala. Opět jsem si to vysvětlila tím, že po takové době je tělo zblblé a může trvat i několik měsíců než se to vše srovná. Jenže pár dní po očekávané MS mi to nedalo, protože nevolnosti pořád přetrvávaly a tak jsem si udělala druhý test. Opět nic. Pamatuji si, že jsem test nechala na lince, tak jsem poprosila manžela, ať ho vyhodí. Když v tom na mě manžel zavolal, ať se jdu na něco podívat. Pamatuji si, že byl večer a když jsem přišla do kuchyně, všimla jsem si, jak manžel pozoruje papírek proti světlu se slovy, že je tam světlá čárka. To není možné, to je blbost. Druhý den jsem poprosila manžela, ať mi zajede koupit test, který Vám ukáže, zda jste těhotná a pokud ano, tak i v jakém týdnu. Test se měl dělat ráno, kdy jsou hodnoty nejvyšší, my to ale nevydrželi a udělali hned. Chvíli to na tom testu blikalo, napětí by se dalo krájet, dovedete si to představit :-). Poté se na testu objevilo + 2-3 týdny. Budeme rodiče. Budu máma!


   Domluvili jsme se s manželem, že to řekneme jen rodině a oficiálně počkáme až do 3. měsíce. Protože se stává, že do 3. měsíce dojde k samovolnému potratu nebo je žena nucena jít na potrat, protože miminku třeba hrozí, že bude postižené.  Dle recenzí jsem si našla v Praze nového gynekologa, který zároveň pracuje i jako porodník. Musím říct, že lepšího doktora jsem v životě nepotkala. Tak milý, vstřícný a pozitivně naladěný doktor se jen tak nevidí, což je škoda. Pamatuji si, jak jsem šla na první kontrolu a pan doktor se mě zeptal, co mám za problém. Moje odpověď byla: no, asi jsem těhotná. Pan doktor se usmál od ucha k uchu a pogratuloval mi. V tom mi došlo, že opravdu budu máma. Na první prohlídce však ještě nebylo vidět srdíčko, což je prý v počátku těhotenství normální. Termín porodu mi byl ale stanoven na 7.2.2017. Ten den jsem si na klinice zaplatila těhotenskou kartu, která zahrnovala všechna standardní i nadstandardní vyšetření jako třeba ultrazvuky navíc nebo třeba i 4D ultrazvuk. Pro někoho jsou tato vyšetření možná zbytečnost, ale my se s manželem na miminko hrozně těšili a nechtěli jsme opravdu nic podcenit, takže nějaká koruna navíc za vnitřní klid, nás opravdu nezabila. Vzpomínám si, jak jsem se vždy těšila na další a další kontrolu a jak to bylo vždy nekonečné. A taky na to, že před každou kontrolou jsem byla mírně nervózní, aby bylo vše v pořádku. Bylo to ale zbytečné, protože všechna vyšetření jsem měla po celou dobu naprosto v pořádku. Pan doktor to nazýval jako ukázkové těhotenství.


Naše malá fazolka

4D ultrazvuk


,,Čekáte chlapečka, ale ruku do ohně za to nedám..."


Už od začátku jsem tak nějak vnitřně cítila, že čekáme chlapečka. Manžel zase, že holčičku. Dokonce jsme se i vsadili s tím, že ten, kdo prohraje, musí druhému udělat výborné tříchodové menu. Teď si tak vzpomínám, že jsme na to zapomněli, to bude mít manžel radost, až mu to připomenu 😊. Při jednom z vyšetření nám pan doktor potvrdil, že vidí pindíka. Ptala jsem se, zda je to stoprocentní, protože jsem už chtěla začít nakupovat do barvy oblečení pro toho našeho malého raubíře. Pan doktor mi vtipně odpověděl, že stoprocentní to není nikdy, až do samotného porodu, a že ruku do ohně za to nedá, protože už se mu stalo, že by poněkolikáté skončil na popáleninovém oddělení 😂. Ale pak dodal, že u nás tam ten pindík jde vidět hezky. Kdyby jste viděli ty manželovi rozzářené oči 😊. Na každé kontrole se pak ujišťoval, jestli tam ten pindík pořád je a jestli náhodou nezmizel 😂.

Je to kluk jako buk :-)

Prosím, párky s kečupem a colu k tomu!


Moje začátky těhotenství byly hrozné. No, začátky..Trvalo to až do ukončení čtvrtého měsíce, teprve pátý měsíc mi už začalo být lépe. Neměla jsem do té doby moc chuť k jídlu, bylo mi špatně od žaludku, nedělala mi dobře jízda autem. Tak, jak jsem dřív milovala kuřecí maso, tak za celé těhotenství jsem ho nemohla ani vidět. Dodneška (2 měsíce po porodu) nejím kuřecí stehna, který jsem předtím tak milovala.
Začátkem pátého měsíce nevolnosti ustaly a já si mohla začít užívat toho, že jsem těhotná. A užívala, doslova. Hlavně poslední dva měsíce před porodem. Měla jsem totiž šílený chutě, který jsem nezvládala a možná ani nechtěla? Každý mi říkal, však jsi těhotná,tak můžeš a užívej si to. A já si to teda bez výčitek užívala. Kdy jindy může žena bez výčitek přibrat než v těhotenství. Najednou jsem jedla věci, který jsem před těhotenstvím moc nevyhledávala, převážně se jednalo o typickou českou kuchyni. Svíčková s knedlíky, rajská nebo pořádná flákota masa, mňam! A co teprve cola? Té bych se upila. Největší překvapením ale bylo, že jsem milovala párky! Já, která jsem je předtím nejedla a najednou bylo osm večer a já spokojeně do sebe,,tlačila" párky s kečupem a rohlíkem, no to byla dobrota! Dělala jsem si pak srandu, že čekám chlapečka a ten se potřebuje pořádně najíst přece! A toho sladkého, hlavně čokolády. A nejhorší bylo, že všichni z rodiny mi ještě tak krásně podstrojovali, protože těhotná se přece musí hýčkat, no ne? A co teprve Vánoce. Každý přes Vánoce aspoň trošku přibere, protože kam se podíváte, jsou samé dobroty. Znáte to, že. A co teprve pak těhotná nenasytná ženská, dovedete si to představit? To je teprve síla. A přestože jsem měla dost pohybu až do porodu, protože jsme s manželem lítali hodně okolo vyřizování k domečku, tak moje váha, den před porodem, ukazovala ,,krásných" + 23 kg. Uffffff. Upřímně jsem myslela, že v porodnici nechám víc kilo. O to větší bylo moje zklamání, že jsem tam nechala pouhých 5 kg. Dnes, 2 měsíce po porodu mám dole dalších 11,5 kg a 7 kg je stále přede mnou. A i když to jde teď už pomaličku, věřím, že to zvládnu a budu zpět na své váze. Dělám to pro svůj pocit, abych se cítila zase fit a hlavně příjemně ve svém vlastním těle. Protože, když se žena cítí spokojeně ve vlastním těle, odrazí se to i na její duševní pohodě.
4. měsíc těhotenství


6. měsíc těhotenství




7. měsíc těhotenství


2. týdny před porodem

A tak Románek přišel na svět

Termín porodu jsem měla stanovený na 7.2.2017. Pamatuji si, jak začátkem prosince na prohlídce, mi pan doktor sdělil, že maličký je už natlačený hodně dole a že se klidně může stát, ale také nemusí, že porodím dříve. Kdyby jste viděli ty fofry, s jakou rychlostí jsem si sbalila tašku a byla vzorně připravená 😂. V polovině ledna si mě pak  převzala do péče porodnice u Apolináře, kde jsem pravidelně chodila na kontroly-monitory. Pro ty, které se ještě tak neorientují, tak monitory slouží k poslechu aktivity srdíčka a také zaznamenávají děložní stahy-kontrakce. Do posledního dne jsem však neměla na monitoru ani jednu kontrakci, ani náznak. Všichni mi říkali, ale neboj, to nic neznamená, to může přijít ze dne na den. Jenže ani 6 dní po termínu stále nic, žádný náznak. A to jsme s manželem zkoušeli všechny vypuzovací triky - dlouhé procházky, chození do schodů, teplá vana, sex nebo sklenička vína.Jenže nic nezabíralo, malému se u mě prostě líbilo. Jak by taky ne, když dostával takový přísun dobrot 😊. Nakonec to dopadlo tak, že dne 15.2.2017 v 7:00 hodin jsem měla nástup na vyvolání porodu. Téhož dne se nám v 18:40 hodin, s mírami 3470g a 51cm narodil náš malý poklad, náš Románek❤. Porod to byl i díky vyvolání velmi vyčerpávající a bolestivý, ale manžel mi byl celou dobu oporou. Ale o samotném porodu třeba příště. Nejdůležitější je, že jsme já i Románek zdraví, protože nic není víc. Nic není víc, než když to obrovské štěstí držíte v náručí a po Vašem boku máte milujícího člověka. V ten moment si uvědomíte, že máte vše a že víc k životu nepotřebujete. Jste totiž absolutně šťastná. Šťastná máma a manželka❤.

Pyšný tatínek :-)
Románek, nar. 15.2.2017 v 18:40 hod, s mírami 3470 g a 51cm.


Šťastná rodinka

2 komentáře:

  1. Úžasný, jsem vůbec.netušila, ze je Románek jen o jeden den starší <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jéé :-) Škoda, že nám to nevyšlo na stejný den,původně mi měli vyvolávat až 16.2. ale seběhlo se to dříve, to by byla mimča stejně stará :-)

      Vymazat